1. Co to je - věc:
Stará roubenka pod horami poblíž potoka, ke které přináleží poměrně veliký pozemek s malým sadem, zarostlým žblabuňkovitým jezírkem a studnou ve sklípku. Člověk si tak říká, když na ni kouká, kdo by si dnes pořídil takový dům? Dřevěný a velmi letitý. Buďto blázen nebo milovník venkovské romantiky. :)
Roubenka je dům, který nese jméno po způsobu spojování/napojovaní konců dřevěných trámů (většinou "hraněných", tedy ne-kulatých, ale hranatých :) v nárožích - roubení ... sroubení. Roubit může tesař hned několika způsoby, existují snadné a náročnější způsoby spojování, časté a méně časté, i zcela ojedinělé. A všechny mají za cíl udržet stěny z trámů pohromadě tak, aby ty vytvořily obytný dům a udržely/podržely jej tak co nejdéle. Pevné jádro domu vytváří kuchyň s komínem v hlavní obytné místnosti; kout za topeništěm (pecí, kamny a sporákem, dříve otevřeným ohništěm) bývá převážně zděný. Toto místo je klíčovým, neboť nesesedá, a tak se roubenka od tohoto místa/bodu všelijak "kroutí" a padá. Dřevěné trámy s léty sesedají/slehávají v různých koutech různě, proto mohou roubenky působit poněkud pokrčeně, skrčeně a ušlápnutě, pokrouceně a nestabilně, a někdy tak, že každou chvíli spadnou. Odtud ono: ... skrčeně ční do světa. :)
Naše roubenka se vnitřkem podobá/blíží "valašskému domu" osmnáctého století. Je už samozřejmě za ta léta přestavěná, a všelijak předělaná a "dozdobená".
V přízemí po pravé straně je veliká izba/jizba či spíše světnice (původně prý odvozenina od "světlice" - světlo, světlá jizba, nezačouzená od dýmu). Jizbou je nazývána "tmavá" obytná místnost z dob, kdy v ní ještě býváválo otevřené ohniště, s vysokým stropem (až 4m) umouněným od kouře, to aby se kouř měl kde "povalovat", a s otvory v průčelích (někdy i bočních stěnách), aby kouř měl kudy odcházet. :) Náš strop je nízký, rovný, trámový s překládáným prkenným záklopem, což může svědčit o tom, že v místnosti snad kdysi mohla být umístěna pec s kamny a sporákem. A nebo zde byla jedna valašská specialita - polodymná jizba*, kdy byl kouř odveden do krovu, a tak výška stropu nemusela být velká.
Z půdorysu, a vlastně ani na první pohled, není jasné, jestli je to jednotraktový nebo dvoutraktový* (viz poznámka) dům, neboť velká část konstrukcí je obložených různými ("retro")materiály ze sedmdesátých a osmdesátých let a to včetně části stropu v hlavní místnosti, světnici. Světnice je v přítomnosti rozdělena na dvě části, jednu velkou a jednu malou, úzkou. Jestli tomu tak bylo i v minulosti se můžeme dohadovat, ale přikláním se k tomu, že spíš asi ne, i když z vnějšku jsou viditelná čela masivnějších latí, takových krátkých vložek, jakoby zevnitř byla tenčí roubená stěna-příčka. Jsou tam nejspíš jen kvůli tomu, aby (jak praví odborné skriptum) "zaručily stabilitu roviny roubení při svislém tlaku horní části stavby - stropu a střechy", jinými slovy, aby trámy "nevyskakovaly" ze stěny a stěna se tak nebortila. Je to takový podpůrný "falešný spoj" či "vazba". Ale můžeme se samozřejmě mýlit. Také mohla tato uzounká místnost sloužit jako kuchyňka nebo světnička.
Do síně (střední části domu) ústí dveře další obytné místnosti, sloužící dnes jako ložnice, a kuchyně, ke které je doslova "přilepená" úzká dřevěná přístavba s koupelnou a toaletou na jejím samém konci. V této širší vstupní síni (dnes bychom řekli - chodbě) byly dříve umístěny schody do podkroví, jež byly přesunuty do garáže. A tak se stalo, že podkroví je z vnitřního domu nepřístupné. Garáž samotná byla snad dříve "loubím"* (pokud to tak můžeme nazvat), možná i "mlatem"* (i když to je asi nepravděpodobným), a vypadala jako nějaké "přízemní podstřeší/podkroví". :) V návrhu jsme se rozhodli ji využít pro další rozšíření obytné části domu.
Poklopem ze síně je přístupný malý sklep se studnou. A takový sklípek, i když malý, se vždycky hodí. :)
2. Intence, architektonický záměr
Roubený dům je na Valašsku tradičním a dostavovat dnes takovou tradiční roubenku tradičně je nejen velmi drahé, ale i řemeslně náročné, neboť tato dříve běžná řemeslná tradice už téměř vymizela. Chtít tedy pečlivě dostavět a zrekonstruovat roubenku je dnes téměř nemožným, pokud jeden není milionářem. Ale milionáři dnes mají jiný vkus a jiné trable, než sentimentálně echte-reprodukovat roubenky. ;)
Po úvaze máme na výběr ze dvou možností, buďto "něco-jako" původními metodami zrekonstruovat dům tak, aby se to aspoň přibližovalo tradičnímu venkovskému stavění, čehož samozřejmě nikdy nedocílíme, vždy to bude jen "něco-jako" (a tedy celkový výsledek je/bude nejistým). A to nejen/hlavně proto, že nároky na bydlení se změnily a tudíž se nutně musel změnit i způsob stavění a bydlení.
Nebo návrh pojmeme poněkud současněji, za použití současných metod, současných materiálů, současného řemesla a nebudeme zakrývat současný způsob bydlení a stavění. Tedy že bude jednoznačně poznat/vidět/určit, co bylo přistavěno a jak.
... s kulatým rohem (zatím jen "skica")
Naším mínění je, že úplná re-konstrukce (či napodobenina/replika minulého) je dnes už trošku, jak by řekli naši milení Angličané: "obsolete" - volně přeloženo dle dostupných slovníků jako "překonaný", "zastaralý" - ale my asi bychom asi spíš užili spojeninu: "Je to už (dávno) pryč." Pokud ovšem někdo není zapřeným staromilem, romantikem či ruralisticko-bukolickým obrozencem s naditou prkenicí. Toto však není náš případ, i když jisté sentimentální (ne že by to bylo nějako na škodu) tendence občas zaznamenáme. :) Z toho důvodu jsme se rozhodli pro druhou možnost - dostavět roubenku poněkud současněji a zároveň co nejlevněji.
A odtud je naším záměrem nepřestavovat, ne-re-konstruovat tak, aby roubenka mohla v současnosti dále žít-pokračovat prostřednictvím lidí, kteří v ní žijí-bydlí. Lidé také stárnou a rodí se, tak proč by měly být domy naráz přestavěny do něčeho úplně jiného? V domech se přece, stejně jako v lidech, také "sbírá čas". No ... uvidíme, jak se nám zadaří.
3. Návrh řešení a dohoda s klientem
Navrhli jsme klientovi přístavbu spolu s dalšími přílepky zbořit a vystavět znovu tak, aby do ní přízemí bylo prostřednictvím kuchyně a chodby co nejvíc otevřené a přidávalo celkem nízkým stropům jakýsi "vertikální bonus". K rozvrhu jsme přidali bývalou (aktuální) garáž, a tak z celého přízemí vzniklo celkem pohodlné 3+1 s koupelnou, šatnou, samostatnou toaletou a technickou místností, či spíše komorou, přístupnou z vnějšku.
Další otevřenou návazností by měl být dřevěný ochoz/terasa podél celé přístavby, kam povedou otevíratelné dveře kuchyně. (Kuchyň jsme ponechali na jejím původním místě.) Takto vytvořené otevření do "toho něčeho vzadu" a vymezení/ohraničení "tohoto něčeho" ochozem, utváří soukromou zahradu za domem se vším, co by k tomu mohlo náležet včetně sauny v blízkém tůjovém hájku; zároveň dává tušit úžasnou venkovskou idylu:
"Den jak vymalovaný. Stromy šumí, nedaleký potůček jim přišumuje, na zahradě voní čerstvě vyprané prádlo a buchty z trouby. Nad ochozem povlává plátěný baldachýn, před chalupou povykují děti, za chalupou na plácku u grilu sedí tatínek a pozoruje škvířící tuk z kotlet, jak kape do rozpálených uhlíků. Maminka se sluní na terase a občas hodí očkem po dětech a po kotletách." :)
S fádní plátěnou záclonkou nad dřevěným ochozem počítáme také, jen jsme to s klientem ještě neprohovořili a definitivně nerozhodli - uvidíme.
Střechu ponecháváme konstrukčně stejnou - hambalkovou, jen ji asi zvýšíme o jeden trám; podkroví zůstane otevřené, jenom přidáme malou kuchyňku a koupelničku s toaletou. Do štítu pak velké okno a ke kuchyňce malý vikýřek.
... s hranatým rohem (zatím jen "skica")
Navrhovaná přístavba bude mít zděnou kostru s výplněmi různých materiálů, různě mocnými a různě povrchově upravenými. Velmi záleží na tom, jaké materiály výplní nakonec zvolíme pro jednotlivé kusy/části konstrukce - prkna, oblázky, laťky, cihly ...
V těchto rozmezích máme ve výsledku dvě varianty/možnosti lišící se od sebe pouhou jinakostí rohu koupelny - kulatý či hranatý? :) Možná drobný, ale velmi podstatný detail. Klient se kloní ke hranaté, ale my máme za to, že kulatý roh dodá roubence trochu na osobitosti, drobné zvláštnosti; může se stát "tou s kulatým rohem". :) Ano, je to trošku ženská varianta, ale která žena by si ráda nepohověla v koupelně s kulatým rohem a vanou uprostřed?
Má milá rozmilá, neplakej!
Život už není jinakej.
Dnes buďme ještě veseli
na naší bílé posteli!
Zejtra, co zejtra? Kdožpak ví.
Zejtra si lehneme do rakví.
(František Gellner :)
Poznámky pod čarou:
Polodymná jizba je na Valašsku poměrně častá, i když co se týká topeniště, slepá vývojová větev. Nad ohništěm byl zavěšený dřevohliněný dymník, který má za úkol odvést kouř pryč z místnosti - nad strop, do krovu. Tady dymník končí útvarem, kterému se říkávalo "piecka". Takto dým vyplňuje celý prostor krovu a hledá místo krytinou, kudy by utekl, pokud zde není nějaký větrací otvor.
Jednotraktový dům, nebo-li trojdílný, komorového typu - skládá se ze tří víceméně čtvercových místností řazených za sebou; vstupuje se do střední síně a odtud pak doleva nebo doprava do hlavní obytné místnosti; třetí místnost sloužila většinou jako komora; "levotočivost" nebo "pravotočivost" půdorysu se řídila orientací domu ke světovým stranám, terénu a umístění obytného domu vzhledem k usedlosti.
Dvoutraktové uspořádání domu s hlavní světnicí a vedlejší světničkou vytápěnou či spíše přihřívanou zadní stranou topeniště, které bylo součástí dělící stěny mezi místnostmi. Totéž dělení na dvě části je i v komorové části.
loubí - místo kryté lehkou konstrukcí a porostlé popínavými rostlinami venkovském prostředí se především ve vinorodých krajích na jižní Moravě, kde vytváří buď krytý prostor před štítovou nebo okapovou částí domu, před vjezdem do dvora, nebo chráněné místo ve dvoře (Lidová architektura: V. Frolec, J.Vařeka, str. 150)
mlat - obvykle průjezdná část stodoly sloužící k ručnímu výmlatu obilí (Lidová architektura: V. Frolec, J.Vařeka, str. 158)
