Faru jsme museli v druhé fázi upravit, protože úřadům nevyhovovala poněkud malá vzdálenost od terénního zlomu (Povodí Odry), proto jsme se rozhodli faru přesunout blíže k silnici, což nás přivedlo k tomu, že bychom mohli upravit i rozestup mezi sborem a farou - v předešlé variantě přiléhala fara těsně k sakristii tak, že mezi ní a sborem zbývala pouze úzká ulička - a vznikl malý, prosluněný k veřejnému otevřený dvorek. Touto změnou jsme sice ztratili zadní verandu či chcete-li zimní zahradu s teráskou, odkud byl nejen pohodlný přístup jak do sakristie, tak do přízemí fary, ale zároveň to bylo "ono" polosoukromé "skryté místo vzadu" za sborem, na kraji svahu, s výhledem do blízkého okolí, avšak získali jsme prostornější dvorek vepředu, což jsme takto výměnou uvítali. Půdorysný tvar domu a jeho uspořádání zůstal nezměněn, snad až na drobnou úpravu sklepa.
V první fázi ...
... jsme mnoho nepočítali s přílišnou rekonstrukcí samotného sboru, snad až na nové venkovní omítky a celkové vyčištění jeho okolí. S konkrétnějšími návrhy drobných dostaveb sboru přišel až pan farář v průběhu prací na této variantě týkající se prvně vytvoření/dotvoření hlavního vstupu s rampou pro bezbariérový přístup a druze zpřístupnění zvonice a krovu sboru schodištěm. Sbor je jinak navenek poměrně jednoduchá až se chce říci "moderní" stavba, postavená ve třicátých letech minulého století, obdélného půdorysu se symetrickým vstupním štítem, malým kněžištěm orientovaným jihovýchodně a sakristií vlevo od kněžiště. Sbor má celkově tři vstupy - jeden hlavní od silnice, druhý na boční-severní straně a třetí do sakristie.
Točité kovové schodiště do krovu s malým dřevěným podiem a lavičkou jsme rozmýšleli poměrně dlouho, než jsme se rozhodli udělat jej kovové a točité. Dřevo a beton jsou příliš masivní, zděné by zas vyšlo moc draho, a lehce industriální charakter schodiště přece nijak nevadí vzhledem k jeho účelům a funkcím, tedy být zadním schodištěm a umožnit přístup do krovu a ke zvonici, a v zásadě si můžeme dovolit udělat schody téměř (ne-li úplně) takzvaně "typizované". Podestu jsme zakryli lehkou prosklenou stříškou.
Možná by leckdo řekl, že hlavní vstup je poněkud tradiční ...
... a bez invence, taková prostá "bouda", na které nic-moc není, a že bychom mohli víc využít kontrastu, jak se tak často opakuje: "staré vs. nové" a udělat tedy něco "nového" či inovativního. Otázkou je, jestli sbor musí být vnímán jako "starý", a jestli se bez tohoto protistoje "staré vs. nové" nemůžeme obejít zcela a výmysl moderny, totiž obluzovat "novismy", ponechat modernistům - ono totiž těžko říct, jestli to dnes ještě vůbec zabírá a každému, co jeho jest. Smyslem této studie fary, a potažmo snad i architektury "na hromadě", určitě není vymýšlet cokoliv nového či inovativního, ale navrhnout bydlení pro faráře tak, aby byl uspokojen ve svých nárocích a potřebách nejen on, ale i husitská obec i širší okolí "zvnejšku".
Fara je nevelká, o ploše necelých 50m2, přízemí přístupné krátkým schodištěm a venkovní rampou, následuje malé zádveří se schody a toaletou, a společenská místnost s kuchyňkou na niž navazuje otevřená veranda tak, aby bylo možné projít suchou nohou do sakristie. (V první variantě, jak už jsme zmínili výše, toto propojení mezi farou a sborem plnila zimní zahrada, umístěná za sakristii a ústící na venkovní terasu za sborem.) V patře se pak nachází prostornější chodba se šatnou, dva pokoje a koupelna, z chodby pak francouzské okno vedoucí na malý dvorek mezi farou a sborem. K oknu přináleží krátký vykonzolovaný balkůnek tzv. "balkonová římsa", tak-akorát na jedno pohodlné vykročení, aby také člověk v patře mohl ven vykročit a nemusel sbíhat dolů. A abychom nebyli příliš nudní a jednoznační, udělali jsme balkonové okno v horní části do oblouku, aby kolegové modernisté měli nad čím dumat. :)
Trojúhelníkový půdorys
Kvůli poněkud nezvyklému trojúhelnému tvaru půdorysu to může vypadat, že dům je otočený zády k silnici, "hlavní-přední" fasáda fary je orientována jihovýchodně, přivrácena k potoku, což by mohlo dávat faře potřebný pocit soukromého vnějšího místa širšího celku stavby vedle jejích tak či onak soukromých (tedy i sboru jako soukromnosti náboženské obce jako celku), ostatně jak už bylo naznačeno zde>, a jsou zde umístěny všechny obytné místnosti. V "zadní" (severozápadní) k veřejnému (k silnici) přivrácené straně je umístěno točité schodiště s malým okénkem. I v tom je domek poněkud "převrácený" (tedy inverzní k tradici), avšak v tomtéž zachovává tradiční shody a pravidla – zde jsou využity nutnosti lokace a místa.
