... je projekt jako dělaný k předvedení situace, v níž je opravdu smysluplným a účelným připravit projekt téměř zdarma, protože stavebnické společenství jistě nepatří k těm nejbohatším a přesto by právě ono mělo mít přístup k dobře postavenému domu prvně a především. Nepíšeme toto samozřejmě proto, že bychom se chtěli chlubit svou "dobročinností", protože my takto dostáváme příležitost tento dům navrhnout, což je samo honorářem svého druhu, takže naše motivace nejsou dočista nezištnými. Zmiňujeme se zde takto za tím účelem, že stavba bude potřebovat hodně pozornosti k tomu, aby mohla být postavena. Je-li projekt naším příspěvkem, pak by přímá peněžní podpora stavby asi měla pramenit od samotných členů prvně příslušné obce náboženské, ovšem druze i otevřené obce místa samotné. Uvidíme, zda se věc podaří. @Husitská Fara
Fara je místem a domem poněkud méně obvyklým, protože se v něm mísí spousta významů.
Jde jak o dům s posvátnými, sakrálními významy ale i s významy čistě světskými. Na straně druhé ovšem jde o místo a dům soukromý, i když dozajista je a musí být rozuměno i jako místo veřejné, ba místo s puncem instituce. Porozumět takové věci ze strany architekta tak určitě není banálním a jednoduchým.
Bylo tedy třeba, vlastně jako v pravidlu vždy, vyjít ze samotné situace a tedy přímého vztahu sboru-kostela a budoucí fary, protože z jejich vztahu v dané situaci nutně vyvstávají hlavní rozhraní, která tutéž situaci definují a která musíme respektovat. Ale reformovaný-protestantský sbor či modlitebna rozhodně není katolickým či pravoslavným chrámem, to rozhodně ne, a tudíž i zde je věc poněkud odlišnou, než by si mohl myslet třeba běžný bezvěrec trochu dotčený katolickou tradicí. Rozdíl je totiž v tom, že víra reformovaná či protestantská je řekněme niternější, je úzce zanořena do osobního vztahu věřícího a Boha, a tudíž i vnější zbožnost nabývá daleko méně významného zjevu a důrazu. Právě proto naši bližní z příslušných náboženských společenstev mluví spíše a raději o sboru (... či modlitebně) než o kostele či chrámu, protože zde neběží o "sídlo Boha", nýbrž právě a jen místo, kde se tato osobní niterná zbožnost ve společenství sbírá, a to významně nad Slovem Božím. Trochu obeznámenějším jistě nebudeme sdělovat novinku v tom, že řecké "logos", tedy v přímém překladu "slovo", má ve svém etymologickém základě s tímto "sběrem" a "sborem" cosi společného, to kromě toho, jakou roli tento význam hraje v křesťanství obecněji.
Sice tedy nestavíme sbor-kostel samotný, ten je obnovován, avšak na rozhraní mezi farou, která je naším předmětem, a sborem vznikají v kontrastu významů důrazy, se kterými je třeba počítat. Není-li totiž reformovaný sbor takovým místem vnější posvátnosti a je-li více přivrácen k veřejnému, i když sám jistě představuje soukromí příslušné náboženské obce, pak v případě fary samotné, jež s ním bezprostředně souvisí, musí více vyvstat její charakter soukromější a světský. Toto sebou ovšem nese i akcenty společenské, tedy důraz na život samotné náboženské obce a její sdělnost s otevřenou obcí místa. Naše fara by tak měla být stavbou po výtce přívětivou a komunikativní, takovou, která by se nijako ostřeji nestavěla jak sboru samotnému tak samé otevřené obci. Měla by poznenáhlu a plynule zapadat bez jakéhokoliv narušení kontextu jak časového tak prostorového.
Samozřejmě, že návrh by nebyl tím pravým ořechovým, kdyby se do něj byť jen závanem hlasu neotiskl i navrhující sám. Ale v tomto případě obzvláště platí pravidlo, že architekt by měl být vidět co nejméně, to aby se naladění bydlícího a kolemjdoucího nabídly ty významy, které stavba ze sebe samotné má mít. Určitě se zde ukazuje náš postupný záměr udělat faru co nejpřívětivější a co nejméně kontrastní, což se nám nakonec na několikátý pokus podařilo jejím ohlazením. Na straně druhé jsme si přáli, aby stavba ukazovala určitou jemnou pevnost a důraznost, která snad k naší reformační tradici nenápadně patří, to spolu s tím, že dům je domovem v mírně drsnějším podhorském kraji.
Tím posledním samozřejmě pak je zde to, abychom se přes respekt ke všelikým nutnostem nepropracovali k nějaké fádnosti, tedy aby stavba měla i drobek své osobitosti. Fara má několik méně obvyklých motivů, jež ji oživují a činí mírně zábavnou, ovšem jenom tak, jak je to únosným s potřebnou příjemností. Budeme muset věc ještě jednou přepracovat vzhledem k nutnému posunu jak v ohledu pozice stavby k říčce Tichávce tak k potřebě mírně širšího rozestupu mezi farou a sborem.
