Jak občas musím, chtě nechtě, polosmutně konstatovat, že to jeden architektonický laik (tedy ne-architekt) má notným kusem nelehkým. Nejenom, že v televizi jednoho krmí vzletným "bydlení je hra", jak jsme si již šťourli >>, ale ani jinde nedojde vyfutrovanějšího poučení ... kupříkladu třebas se dočká toho, že i na webu architektonicky validním (tedy "vhodném", "platném" ba opravdu "hodnotném") se opuštěný jeden mezi komentáři, dle podpisu architektů zaručeně na slovo vzatých, dočte takových emotivních reakcí jako:
"To je fakt krása, Vašku! ... to se ti fakt povedlo, prostě nádhera, jsem okouzlen!"
Hmmm, hergot ... to snad ani architekti netuší, že architektonický "produkt" není ani překrásný "přírodní útvar" (a obdobné, co se nám ukazuje krásným takříkajíc "samo-sebou"), a už vůbec neběží o výsledek práce výtvarné (tedy toho, čemu šířeji říkáme "umění"), aby mohl být hodnocen téměř ryze "subjektivními" (oh ano, takhle prapodivně blbě se tomu kdysi říkalo - dnes si to troufne možná snad jen jakýs krapet opožděný "vědec", který na podobné záležitosti ještě-stále věří) soudy o nějaké "kráse" (či ne-kráse, ba estetickém "hnusu" :)? O né, pardon, jeden myslitelský gigant plynně konstatoval, že krásným jest cosi opravdu "objektivně", věci pouze příjemné jsou lautr "subjektivními", takže se každému může takto "líbit", co chce jak chce - bezesporu, neb spor je z věci zbytečným. A přiznám se, že na tom stále(sic!) něco bude. Co jeden nadělá, "obyčejným" ne-architekům jeden mnohé odpustí a dokonce ani odpouštět nemusí, protože jsou bez viny.
*
Nojo, ale v případě architektů jde o záležitost již vážnější. Jak by ne - jak jsem koukal, tak se jim velmi často to či ono "líbí" či "nelíbí", což je pro odborníky na slovo vzaté pro mě s vážným podivem, neb to jsou výrazy, které s jakoukoliv "krásou" (tedy podstatnou "vlastností", či "funkcí", takového "estetického předmětu") vlastně, jak nás velký osvícenec poučil, nemají ničeho společného - "líbí/nelíbí", prašť nebo nakopni ... můžeme se servat do krve, a pořád to bude jedno. Jde jen a jen o onu "subjektivní" libost a zalíbení, ba holou příjemnost. Hergot, co s tím asi má jeden chudák laik dělat? Musí si nějak poradit sám, co nadělá. :)
Ale abych zase nebyl nějak "přísný" - architekt je přeci člověk, i ten přeci tu a tam musí "uvolnit otěže svým emocím", jak se říká. Ne, že by měl k výsledným předmětům jakýs "emocionální vztah" či je rovnou v nějakém podobném "vztahu" vytvářel, ale jistě může vyjádřit své nadšení vzhledem k dílu svého kolegy, jak by ne. Děláme to tak nakonec všichni, říkáme třeba: "Je to nádherný stroj, podívej jak skvěle funguje, jak je efektivní a produktivní!", to jistě proto, abychom v řeči zesílili emocionální dojem, který na nás dělá ... samozřejmě k základnímu charakteristice hodnocení. Tedy "fungování", "efektivity" a "výkonnosti" měřené "produktivitou", což stroji dozajista přísluší, je to vítané a míníme to implicitně, samozřejmě. Ba cosi takového, tedy bližší určení, míníme i zcela míjíme, pokud chceme vyjádřit právě a jen své "nadšení", tedy jakýkoliv podobný pozitivní "subjektivní stav", jenž v nás daná věc (předmětnost) vyvolává - o bližším určení mlčky míníme, že tak či onak plyne z kontextu, nebo v dané situaci vskutku není významným.
Toto doplnění ovšem dle mého nic neobjasňuje, nevyjasňuje a nikoho v ničem, bohužel, neomlouvá. Samozřejmě, jsou na světě architekti, kteří se tak či onak drží vzletného hesla "Forma sleduje funkci!", takže pro ně v danosti určitě architektura (stran jejího výsledku) není primárně "krásnou", nejde tedy primárně o "dům-sochu", ale onen výsledný dojem-imprese "krásy" se jen druhotně "vine" k oné "funkci", právě a vcelku neznámým způsobem z ní plyne. Hmmm, podivné z mého laického vzdělání vzato se to nápadně podobá starobylému "sporu" co bylo "dřív", zda "duch", anebo ona ještě podivnější "hmota", nebo lidověji "vejce, nebo slepice" - což takhle ani jedno ani druhé? Tedy, že oba tyto "aspekty" jsou "zároveň", a to tak, že ani jeden z této dvojice není primárním (jistě kauzálně), že primárním jest cosi třetího a jiného. Jistě, mohlo by to být takto "naopak", v rámci takto nastaveného hovoru (resp. diskurzu), proč ne. Ale to jsme obratem zpět v louži z banálního "líbí/nelíbí" (či "objektivněji" vyjádřeného "krásné/ne-krásné") analogickém a v principu paralelním dilematu "forma/funkce", a můžeme se zase řezat do krve, a bude to stejně fuk. Dle mého mínění nedělá architektura (tedy architekt) ani "domy-sochy" ani "domy-stroje", i když dům opětovně beze sporu má a musí mít určité funkční kvality ... i to, že vyvolává estetické imprese podobně uměleckému dílu či přírodnímu "útvaru".
Nedá se nic dělat: diskurz (tedy hovor), v jehož rámci se nelze shodnout a rozhodnout (tedy ohodnodit ten či onen výstup architektury jako nauky, odbornosti a dovednosti), je jasně a zřetelně položen chybným rozvrhem (pokud vůbec nějakým), a tedy určitě není a nemůže být diskurzem jakkoliv "odborným" (tedy šířeji řečeno "vědeckým") - laik by tedy řekl, že je třeba hledat jiné a nové cesty ... toto, co zdálivě máme, je zjevně i v činu k ničemu.
Náš další letmý-laický dotaz dopadl obdobně jako minule: dle mého mínění není architektura (stran produktu i čehokoliv přimykajícího se) ani "krásnou" ani "funkční" (stejně, jako není "hrou"), i když i(!) tímto vždy (v mezím konkrétnu) tak či onak je a musí být (a každému tak či onak "přijít"), což nakonec takto rezultuje "z" něčeho-čehosi odlišného - to svým vlastním způsobem, jak jinak. Pro architektonický výstup je hodnocení "krásné/ne-krásné" nakonec(!) irelevantním, i když v laickém modu je vždy nakonec(!) přítomným a přípustným - odborníkovi by se to však-asi dle mého mínění stávat nemělo, vypadá u toho totiž krapet komicky.
Ostatní - onen "zbytek" - je stále "záhadou", ale snad se k tomu u nějaké příležitosti dostaneme. Nic se nemá přehánět. :)
*související odkaz: "Je architektura drahá zbytečnost?" >
*související odkaz: "Je bydlení hra?" >
