Kdysi dávno (asi tak r.2005) našla jsem si v jednom architektonickém časopise soutěž na kašny na plzeňské náměstí. V zadání byl nárok na výslovně "moderní kašny" a bylo tam i zmíněno, že je možným zakomponování či inspirování se znaky města Plzně (velbloud, chrtice, klíče, anděl). Lehce jsme se na tyhle vstupní podmínky jaksi "vyprdli" a udělali (a řekli si) prostě/prosté (česky: "opravdové") kašny, přesněji kašny bez přídomku "moderní". [Pořád vlastně nevíme, co to vlastně znamená - jistě, kloníme se k tomu, že to má teda nějak "moderně" vypadat (třebas jako komunistické pastelově natřené betonové koule ze sídlišť), ale ještě jsme o tom nemluvili, tak to necháme být ... někdy jindy.] ... Kdo by tak pak čekal, že jeden vyhraje, že? :)
Co je to tedy vlastně ta "kašna"?
Wikipedie říká: ... "Kašna je umělá nádrž na vodu. Původně ji tvořila obyčejná kamenná, dřevěná, někdy i plechová schránka, do které byla voda obvykle přiváděna z jednoduché trubky veřejného vodovodu. Kašny ale mohly být koncipovány i coby zcela samostatné zdroje vody, tedy ve spojení s obecní či městskou studnou či studánkou. Kašny sloužily většinou jako jediný zdroj vody pro obyvatele měst a obcí. Teprv od 16. století se v Česku začínají objevovat kašny různě architektonicky zdobené. Přibývají na nich sochy a plastiky. Název kašna pochází z německého Wasser kasten (schránka na vodu)."
Pro podklady jsme si jeli vlakem, abychom si prohlédli i ono náměstí s kostelem - poseděli jsme skoro celý den. Vskutku pěkně středověké místo to plzeňské náměstí je. Pozdně raně gotický* nebo raně vrcholně gotický (dle libosti :) kostel sv. Bartoloměje s věží vysokou se střechou špičatou tak, až propichuje mraky. Proto taky na plzeňském náměstí nikdy neprší. ;)
Na náměstí za kostelem je morový sloup a naproti něj stará renesanční* temně sgrafitová* radnice. (Hm, nějak mnoho odborných termínů, ale, snad mi odpustíte, nelze jinak. Jejich částečné vysvětlení najdete dole v poznámkách.) A vůbec celé náměstí je tak trošku temně starodávné gotické (možná i renesanční:) ... to dělá asi ten kostel. Člověk se ne a ne vynadívat na tu špici a černé, pískovcové, jakoby hrubě opracované zdi.
Měly to být tři kašny ...
... ve třech rozích náměstí po jedné, ve čtvrtém morový sloup.
Na náměstí dříve kašny byly, ale prý " ... nikterak výjimečné, šlo víceméně o sériové prvky." Tedy asi zase obyčejné, kamenné kašny ("nádrže na vodu") pro lidi s pár lavičkami kolem. Dnes samozřejmě žádné nádrže na vodu nepotřebujeme a kašny se mohou stát čistě výtvarně-architektonickým prvkem ve městě; veřejným místem určeným ke spočinutí v parném dni (při tom praní, že ano) v centru města, k osvěžení, ke schůzkám. Dalo by se říci, že i to byl náš zámysl ... žádný "plakátově-postmoderní" kýč, žádná exhibice ("projevení se", "ukázka") ... prostě kašny.
Na kašny jsme ve výsledku měli čas zhruba měsíc, termín byl rychlý. Už nevím čím to, ale nějako jsme maličko zaspali, asi jsme měli tehdy spoustu jiné-obživné práce. Odevzdání proběhlo na konci srpna a začínali jsme nějak na sklonku července s tím, že už jsme rámcově měli kašny předmyšlené. My ... spíš j.N, který mě v podstatě postavil před hotovou věc - to aby se to hnulo, já jsem takový pomalý spekulant. A že prý už je tam vidí. :) Inu což, souhlasila jsem, protože mě se jeho nápad s jehlanem uprostřed (podobným střeše kostelní věže) "mísy", na který obloukem stříká voda z chrličů posazených na okraji mísy (voda ho neměla dosáhnout, přesáhnout, aby lidé nebyli postříkaní), líbil.
První střet s "moderní" soutěží
Byl to náš první střet s "moderní" soutěží vůbec, a když si teď po letech listuju soutěžním katalogem se všemi těmi návrhy, velká většina mi přijde už tak nějak ... "zastaralých" - "moderních" ale "zastaralých", voila ... (bez jakékoliv zášti, včetně toho vítězného.) Přiznala/i jsem/jsme si, to mám/e za to - nedodrželi jsme zadání. "Moderní kašny" ... děsivé. :) Tahle jejich "modernost" je, zdá se mi, asi už prostě pryč ... protože je zas "jiná doba" (ale přes všechny dojmy je ono slovo "moderní" pořád velká móda). Doba, kdy by kašny mohly být zase kašnami pro lidi a jim i sloužit (a také sloužily), ne jako chlubidlo pro architekta či architekty - cosi estetického(?), z čeho crčí voda, a tak to samozřejmě dopadlo.
Však i konečné-vítězné řešení/návrh se mnoho zadání, nakonec, nepodrželo. Ano, snad jen ve slově "moderní", protože "chrliče" (jak "to" nazývají) ani ty to bohužel nejsou. My jsme udělali "docela" ne-moderní kašny s chrliči, vítěz zas moderní, ale jako (esteticky abstraktní) "chrliče" - jak je to pojmově pestré. A teď stařeno raď, jeden se v tom ztrácí. Co že to bylo vlasně v zadání?
"Měly by být moderní a měly by mít tak bohatý proud vody, aby se sám stal architektonickým prvkem."
Zřejmým tedy je/bylo, že (zcela záměrně) obyčejné kašny jsou (zcela záměrně) moc obyčejné, i když mohou být ne-obyčejné, pořád jsou to kašny - hleďme. :) A to i tehdy, když jeden k tomu vymyslí i nejbližší okolí, jak jsme byli porotou pochváleni. Možná tam měli napsat něco-jako-kašny, aby to bylo fér a dali větší prostor autorově kreativitě. No, nemohli nás čekat. :)
′•
Poznámky pod čarou:
GOTIKA je kulturní křesťanský styl/sloh, který se objevuje ve druhé polovině 12. století ve Francii (přesněji Íle-de-France), a který se pak rychle šíří po celé Evropě, a trvá po třistapadesát let (do poloviny 16. století) různě zvláštně a osobitě přizpůsobený v každé oblasti. Oproti tomu, co známe do té doby (antika a románský sloh) se může jevit jako velmi, ale velmi originální. :) Označení "gotika" bývalo označením hanlivým a takto o slohu mluvili především italští humanisté; že prý je to "barbarské umění" (pojmenované podle kmene Gótů). No, asi je gotika nijak zvlášť neoslovovala. :)
Interiéry staveb (hlavně chrámů) jsou oproti románskému slohu světlé a vzdušné, jednolité a jakoby nehmotné, vysoké. Světlo vniká do interiéru, třeba chrámu, velkými a četnými otvory, zakrytými barevnou skleněnou mozaikou spojenou olověnými pásky (= vitraj [vitráž]). Mozaika dala vnitřku přítmí a zajímavé světelné efekty; pro křesťana tehdejší doby to muselo být něco fascinujícího, fantastického.
(Aby mohli gotičtí stavitelé prorazit ve zdech větší otvory, museli doslova "odlehčit" zeď. K tomu jim posloužil "opěrný oblouk", který jednoduše vysunuli na vnější obvod stavby. Oblouky rozmístěné v pravidelných vzdálenostech pak zvenku vypadají jako velké množství pavoučích nohou. A tak dále a tak podobně ... gotika přinesla na cestě ke svému cíli/vrcholu celou řadu konstrukčních vylepšení.)
Gotice předcházel románský sloh, který se šířil od 11. století a trval následujících dvěstě let.
RENESANCE je kulturní (i architektonický) styl/sloh, který se objevuje na konci 13. století v Itálii. Renesance byla ve svém podání poněkud světštější než gotika, byla tak nějak "víc na zemi" a víc orientovaná na člověka samého, než gotické "božské světlo". Asi to bylo tím, že byla rozdrobena na malé městské státy, které se primárně zaměřovaly na obchod (snad i jen peněžní), neboť "trh" potřebuje své kupce a obchodníky, své řezníky a krejčí, a ti zas své "konzumenty", čemuž vypjatá víra nějako nesvědčí.
Důležitým městem byla zpočátku Pisa (12.století), další pak Florencie, Benátky, Řím...
Po těchto dvou následuje baroko v 16.-18. století, pak klasicismus (17.století, Francie - 19.století). Všechny tyto styly/slohy měly svou ranou, vrcholovou a pozdní fázi; a všechny se pak vrátí a smísí ve druhé polovině 19.století, jako neo-(styly) převážně měšťanských a veřejných staveb.
SGRAFITO je způsob vytvoření nástěnné malby na fasádu domu. Přípravu omítek pro sgrafito tvoří dvě vrstvy hladkých omítek: spodní tmavá (obarvená) a vrchní tenká a světlá, do které se za vlhka proškrabávají různé geometrické či ornamentální vzory. Když vyměníme omítky, světlou dáme dospodu a tmavou navrch, dostaneme tzv. kontrasgrafito. Technika se začala používat v renesanční Itálii a odtud se rozšiřovala dál do Evropy. U nás je sgrafitem ozdoben třeba Schwarzenberský palác na Hradčanském náměstí a také výše zmíněná stará radnice v Plzni na náměstí.
