•’
Je to už hodně dlouho, co jsme napsali něco čerstvého. Mnoho se změnilo, mnoho se stalo, a nejde to odestát, i když by za leccos jeden směnil třeba i nebe nad hlavou … Jak ten čas podivně teče!
„Křivý dům“. Jsme téměř hotovi, téměř … jen nám ten křivý dům trochu narovnávají a ... čistí, srovnávají a usazují. I když si občas stěžuju a protestuju, protože podle mého by dům měl být křivější a asymetričtější, aby byl připravený čelit času, který přijde … ale kdo ví, jak to nakonec všecko dopadne. :o)
Možná bychom mohli říci, že venkovské domy jsou tak křivé, jak jsou staré. Hřeben střechy je zprohýbanější, střecha placatější od tíhy sněhu, kterou každou zimu nese, přesah střechy vlnitější, zdi vyboulenější … všechno povoluje a pracuje (s) časem ... Ale co když jeden takový klient chce onu křivost hned? Jak dostat „věkovitost“, nebo snad jenom pocit uplynulého času, do nového domu? No, určitě jsou způsoby, JAK to lze, jen jsem si nebyla jistá, ŽE by tomu tak mělo být. Že napodobovat třeba jen "zvlněný hřeben prošlý časem" je „prospěšným“ a ne „posměšným“ … a to je asi-možná můj úkol, řekla bych, aby ona věc byla "ku prospěchu". ;-)
Do hlavy mi nedávno vpašovali anglické slovíčko „fake“, což značí falešný, nepravý … je náš valašský dům z nových materiálů nějak ne-pravým? Snažíme se vycházet z tradice a chceme-li tedy na tradici navázat, nemůžeme se vyhnout některým danostem, jako je třeba široký přesah střechy, aby na jednoho při obcházení chalupy nepršelo; stříšky ve štítech a zápraží, na kterém člověk spočine; sedátka u vchodu, sluníčka ve štítech ... sedlová střecha, námětky na krokvích, trámový strop ... ale patří k nim i „úmyslně“ stářím zvlněný hřeben? Klient si to přeje, a tak můžeme dům směle vlnit a lámat v hřebeni. ;-) Uvažme, že výsledek vůbec nemusí působit tak, jak jsme zamýšleli, tedy jako věkem utahaný hřeben střechy. No, musím vám říct, že zvažuju, ale čím déle o "vlnění" přemýšlím, tím víc se mi zamlouvá ... ;-)
"Chtěli bychom typický valašský dům." Ano. Ale jenom tak-nějak trošičku, protože už nenosíme vědra s vodou, už nechodíme na suchý záchod a nemyjeme se ve škopku ... už nejsme tak nenároční. :-) Ano, návrat ano, ale odcamcať pocamcať, jak se tak říká. Kupříkladu schody. Schody máme pěkné, schůdné a ústí na „galerii“ v podkroví ... kde by se v takové staré valašské chalupě vzala nějaká „galerie“, natož „pracovna“? (Možná u fojta doma, u dělného, venkovského lidu asi těžko.) Už to není obyčejný žebřík v chodbě a díra ve stropě, i když obojí by asi dřív stačilo, tak dnes už ne.
Jak už bylo výše řečeno, použijeme materiály nové-“moderní“, jako třeba umělý šindel, protože ten dřevěný je příliš drahým ... to se taky změnilo, co bylo dřív samozřejmé, je dnes výjimečné, protože je to pracné. Zdi asi z pórobetonu, krov ze dřeva, na tom se asi nic moc měnit nedá, pokud bychom nechtěli třebas ocelové vazníky. ;-) O vnitřku (vnitřním rozvržení domu) už víme, že bude jinak, než bývával (dvě koupelny, technická místnost, pracovna na galerii) … holt, nedá se svítit, bydlíme tak-nějak odlišně od našich předků, neb naše nároky jsou jiné, i když dost podobné, protože stále jsme lidmi, a na tom také těžko můžeme cokoliv měnit. Kdo ví, jak to nakonec všecko dopadne ...
ps: ... dům se ještě promění, tohle je řekněme stav před narovnáváním, čištěním a dalším, což jej (snad-prý) zjednoduší. Tak si držme palce, abychom to s tou jednoduchostí nepřehnali, ono se říká, že všeho moc škodí ... ;-)
pss-2: ... jo a málem bych zapomněla na volská oka na střeše, ona jsou taky dosti výrazná, jen ještě nejsou v modelu, trošku hůř se modelují, musím se na ně řádně připravit. :-)
‘•
A ještě něco drobného, malého ... Bohumír Četyna: "Jednou za slunovratu" ...
•‘
