o malé střešní terase ...

29. 11. 2012

•∧

... by se v případě městského činžovního domu dalo říci, že běží o drobnost, která snad ani nestojí za řeč. Ovšem pokud si odmyslíme to, že o zase takovou snadnost neběží jak ze strany technické tak v ohledu řekněme organizační, pak ve specificky našem případě jde o projekt a stavbu přímo reprezentativní. Proč? Je totiž v přímém kroku stavbou natolik malou, že pro našeho klienta a stavebníka může mít zásadní význam a váhu - malá terasa může být a je stavbou velké váhy, protože byt, ke kterému je připojena, a pokud je udělána dobře, může zcela změnit, tedy zvýšit jeho jak konkrétní hodnotu užitnou v ohledu možností bydlení, tak jeho hodnotu prostě cenovou a tržní. Často si stavebník a klient neuvědomí, že investice i do takto zdánlivě malého doplňku může jak užitně tak cenově zhodnotit celek a že dobrý návrh je základem, východiskem a obsahem možného úspěchu takového vkladu.

 

 

 

Je jistě třeba rozlišit terasu či balkon na jedné straně na venkově (či v rodinném domě s větším pozemkem) a druze v sevřenější zástavbě města či dokonce v situaci hustší zástavby tradičních městských činžovních domů uspořádaných do obvyklých bloků ustavujících sítě ulic. Na venkově či ve volnějším prostředí rodinných domů totiž terasa či balkon nemají takový význam, který spočívá právě a jen v možnosti vykročení z vnitřku domova, a tedy vlastního soukromí, vně, avšak v tomtéž neopustit širší soukromý prostor. Venkovské bydlení či rodinný dům totiž zpravidla poskytuje zadní od veřejného odvrácenější zahradu či dvůr, ovšem lidé bydlící v sevřeném městě takovou možnost nemají, což může být nepříjemným, ba frustrujícím, protože kontakt s vnějškem je citelně důležitým. Primárně nám tuto službu poskytují okna, ovšem takto jen dominantě ve smyslu kontaktu vizuálního, ale celostní-tělesné souvislosti s vnějškem se zde nedostává. Pokud tedy nechceme zcela opustit domov, se vším, co toto obnáší, pak zůstáváme uzavřeni "v krabici" stavby, tedy jistě pokud nám nevypomůže právě terasa či balkon, díky kterým můžeme ze svého domova zároveň vyjít i nevyjít.

 

Obzvláště nepříjemnou může být tato uzavřenost pro bydlící v podkrovních bytech, to po výtce pokud takový byt není zrovna největších rozměrů. Zde může pocit "klaustrofobie" nabýt velké síly už díky tomu, že samotný tvar-konstrukce střešních vestaveb může v mnohých takové pocity vyvolávat sama sebou - to už jen proto, že se zde velmi těžko vytvářejí okna, která by naplňovala onu optickou-vizuální službu, tedy okna, kterými je vůbec něco vidět. Ovšem na straně druhé mají tytéž podkrovní byty tu výjimečnou možnost, že mohou být doplněny malou střešní terasou, tedy jistě pokud situace cosi takového dovoluje. Pokud přejdeme to, že tytéž střešní byty trpí, i přes kvalitní izolace, nepříliš příjemnými teplotními výkyvy a stavy, tak můžeme směle konstatovat, že třeba i opravdu malá terasa může takový byt znatelně proměnit, to jistě k dobrému a lepšímu.

 

⊂•

Klíčovou roli tak opětovně hraje architektův návrh, jenž je ale v tomto případě obzvláště silně předdefinován. Na prvním místě a zvnějšku je předurčen samotným hostitelským domem, jeho konstrukcí, charakterem i vzhledem, druze jistě i užším okolím, tedy okolními domy a dotekem budoucí terasy s nimi, a to znovu konstrukčně i charakterově. Pokud hostitelský dům již sám existuje v dostatečném souladu se svým okolím, pak se toho jistě stačí přidržet a tak se vyhnout mnohým obtížím. Ovšem pokud je hostitelský dům tak či onak řekneme "svéhlavým", pak toto samozřejmě zdědí i předmětná dostavba. Druhým rozměrem jsou pak bez překvapení sousedé, protože balkon by sám měl stavebníku zachovat potřebnou dávku soukromí (jinak by terasa ztratila svůj smysl), avšak sama nesmí narušovat soukromí sousedů, a to jak těch bezprostředních tak i těch vzdálenějších, protože se nacházíme v určité výšce, ze které je většího a širšího rozhledu. Naplnit tento poslední požadavek ovšem bývá často těžko splnitelným.

 

Samotná terasa je pak osudově určena svým rozměrem a tvarem. Měla by totiž být tak prostorná, aby se na ni vešel alespoň malý stolek pro dva sedící a ještě zbylo prostranství pro pohodlný pohyb, což zahrnuje třeba i možnost slunění pro nejméně jednoho tak či onak ležícího - krytí takového užití vyšším neprůhledným zábradlím (či atikou) je jistě žádoucím a příjemným, naše dámy toto jistě ocení. Solidní a dostatečně široké zábradlí (či atika) je vůbec velevýznamným, protože prvně toto navozuje pocit bezpečí, který je ve větších výškách nezbytným - tedy nestačí se jen přidržet platných norem, je třeba přihlédnout k přirozeným psychickým potřebám.

 

Musíme se přiznat, že tento malý projekt nás velmi těší, a to nejenom proto, že měl drobný úspěch, takže se možná rozroste o další stavebníky v tomtéž domě, ale i z té příčiny, že stavebník je zjevně bezproblémovým, velmi vstřícným a společné práci nápomocným, čehož si je třeba dnes považovat.

 

•⊃

Mail  redakce@servearch.eu

Telefon  +420 604 154 931

@ Jane Brushwood & Jahoda.Studio   ©2019