… já a Ty. Jako když stoupá rtuť, pohled do kukátka, jsi důvod pro sonety … přes vlny se napne hruď, skrz šípy se napne hruď. Vpít se do koberců, jako kousek pěny a spát jako lupič v bance. Lhát a stát dál v příšeří, lhát a sát vůně zpod dveří, přes vlny a šípy, jako když stoupá rtuť, a hruď se napne. Jako jas dálkových světel mi mizíš, jsi láska co mě škrtí, ve svém paralelním světě křičím … slova jsou jen kapky deště …
Jak. Jak? Česky řečeno - vzhled a podstata domu.
Dům je ve své podstatě moderním, ale je pokřiveně moderním. Proč? No, protože podstata domu není vidět, ostatně jako každá podstata, protože podstaty z podstaty nejsou vidět.
To, co onu podstatu může vykreslit, je vzhled. Náš vzhled se nám smrštil na tradiční, záludný, veselý a moderní … = vidění, zdaj. Čtyři prvky, které se domem spojily, a jejich spolupůsobením vzniklo „cosi nového“, co zůstává stále přítomno. Co? To málokdo ví, dokonce ani my to nevíme.
Snad jen pro pořádek, čím je dům tradičním? Použitím tradičních architektonických prvků, jakými jsou arkýře, římsy, pilastry a třeba ještě také květinové truhlíky. Arkýř je část domu s oknem, která přečnívá před fasádu, a nedotýká se země, ztrácí se sám v nenávratnu na hranici stěny. Na domě jsou celkem tři – jeden velký podepřený pilastry a dva malé, na obytné jižní fasádě. První je kulatý, druhý hranatý. Římsa. Římsa je také hranice, mez, okraj, ukončení-a-pokračování zdi, změna rytmu a vodorovné členění domu. Rozlišujeme římsy kordonové (oddělující) a římsy korunní (završující). Korunní je jediná, ta nejvrchnější z nich, která dům ukončuje, "korunuje", zatímco kordonové bývají někde mezi soklem a korunní římsou, tedy ve středu domu. A dále ... všechny římsy mohou být různě tvarované, různě mohutné a barevné, ale i klenuté, jak se tak říká "záleží na tom" (myšleno v souvislostech a zámyslech). U nás římsy obkružují v několika úrovních celý dům a jsou vcelku velmi strohé. Pilastr. Pilastr je vysoký hranatý prvek, který je součástí fasády a vždy něco podepírá, ať už zdánlivě, nebo skutečně, pokud je vyšší než jedno patro nazýváme jej "vysokým řádem". V našem případě pilastry podepírají arkýř v nejhořejším patře části obytné. Cihlový obklad domu je také klasickým prvkem, stejně jako šambrány bez oken čili „slepá okna“ na boční fasádě. Šambrána je rám kolem okna mírně vystupující z fasády, když tedy okno chybí, říkáme tomu „slepé okno“. Obloženo obkladem je přízemí a druhé patro na jedné straně a pouze přízemí na druhé.
Moderním jest jakoby drzé protnutí pilastrů pásovým oknem s horní římsou a květinovým truhlíkem přetažené přes roh domu. Všechno jsou to klasické prvky architektury, ale použité jinak, hravěji a v jiných souvislostech, než jak je používal třeba klasicismus, který řádně, vážně, rozumně a jasně přebíral tvary z antické (klasické) architektury.
Hravě a vesele jsme „kazili“ rovnost a čistotu, za což nás kolegyně-architektka neměla ráda, neb děláme rušivé, nerovné. A taky kulaté, kulaté okno a kulaté hodiny, obojí si tam jen tak ve své hravosti a rozvernosti blbne, nenásilně blbne. Nápis na domě je v duchu záliby, hravosti a nespoutanosti kolegy majitele. "Dum vivimus vivamus et ex privata industria" zároveň slouží jako větrání, ale to jeden takový uliční pozorovatel neví, i když by mohl tušit.
Posledním viděním je záludnost. Z výše popsaného je tato záludnost zřejmá, nic není, jak by mělo být, nebo jak má. Moderní je jenom z části, nebo z větší části, ale tím to končí. Stejně, jako u našeho domu, který je „v podstatě“ moderním, avšak to je všechno. Můžete si stěžovat. :-)
A jsme zpátky na začátku, u počátečního „pokřiveně moderního“, neboť na podstatu by měl ukazovat vzhled, ale vzhled jaksi klame. Je to jenom idea, protože pokřivit dům vlastně nejde, to bychom museli býti filozofové. :-) K této pokřivenosti vlastně patří i pocit paláce, je stále zde a připomíná se - jde o plnohodnotný prožitek.
Zákresy do fotky, rok 2014 ...
•
