Sen. Čtyři sloupy byl opravdu jen sen, kterým jsem byla fascinovaná. Fascinovaná intuicí a v hlavě se mi rojily téměř totožné otázky, jaké mi kladli mí spolužáci. A vlastně jsem ani nemohla na většinu z nich odpovědět, protože jsem jednoduše odpovědi neznala. Výklad či interpretaci sloupů jsme našli až zpětně, po několika letech. Přiznávám to a přijde mi to přijatelnější, než suverénní do-vymýšlení tak, aby to vypadalo, že to byl úmysl. :) @Tetrapylon /Součtveří @Úvod @Z jiné strany...
Co to tedy je? A je to duté? A proč jsou čtyři? Jsou uvnitř výtahy?
Jsou to čtyři pevně stojící sloupy, či spíš pilíře, neboť jsou hranaté, sloupy mají kruhový či oválný půdorys. Budu jim však i nadále říkat "sloupy" proto, že "pilíře" jakoby něco měly podepírat, tedy je to dřív asi vnímáno technicky, staticky, kdežto sloup může být i samostojný. Snad ještě blíže mají tyto naše sloupy k pylonu*, což je, dalo by se říci, jeden ze základních architektonických prvků především pozdní egyptské architektury (kultury). Více dole v poznámkách, protože bychom teď příliš odbočili.
A proč jsou čtyři? Upřímně řečeno, nevím. Tehdy mi to přišlo tak nějak "logické", že jsou čtyři. Čtyři jsou i stěny obyčejného pokoje, takže kdybych si chtěla zaspekulovat, tak logicky čtyři sloupy mohou "vytyčit" něco jako "prostor" pokoje, jenom bez stěn a stropu. Ale to nijak nezdůvodňuje, proč jsou čtyři, že? :)
Moji spolužáci svými otázkami zřejmě hledali nějakou "ideu" či "počáteční myšlenku", která tam nikdy nebyla. Sloupy samotné, i když stojí na veřejném místě, žádnou ideu či funkci na začátku neměly, což je u veřejné stavby samozřejmě nemožným. Prostě a jednouše jsem si na začátku vybrala místo jako challenge, výzvu, experiment ... a ostatní se od toho jaksi už odvinulo samo.
Fascinace ...
Víte, to už je/bylo takovým zvykem u nás na fakultě - i kravina projde, ať je už zdůvodněná jakkoliv (sebelíp či sebeblběji), a to i tehdy, když si ten někdo zdůvodnění svoji "idey" potom, co jej ona kravina napadla, úplně vycucal z prstu a narouboval to na konečný výsledek. Dovolila jsem si kolem svojí kraviny neblábolit, nevymýšlet si ex-post vylhaná a poměrně pracná zdůvodnění a raději jsem arogantně mlčela. Ani jsem nějakého zdůvodňování ve své fascinaci nebyla schopná. Nebyla jsem s to zanalyzovat, co to vlastně přede mnou stojí, co se mi to vlastně zdálo. :)
Dost možná jsme tehdy s mým učitelem sdíleli stejnou fascinaci, bez nějakých šťouravých otázek typu "Nejsou moc hranaté a vysoké?" nebo "Nějak mi tam něco neladí." ... "Sloupy jsou moc blízko..." a tak dále a tak dále. A možná právě proto mě nakonec nevyhodil. Možná. Výkládat to můžu dalšími několika různými způsoby.
Možná také proto, že ze "sloupů" byla cítit ona svévolná spíš "umělecká" intuice na sto honů a deset rynků, jsme měli spory o ono "Je to umění?" nebo "Je to architektura?" a z toho vyplývající "Co to tedy vlastně architektura je?" (Další otázka, na kterou jsem pořádně nedokázala odpovědět.)
... průlet první
Veřejné místo
Sloupy stojí na veřejném místě, a proto se nabízí otázka: "Co na to lidé?" nebo spíš "Co na to občané?" :) Veřejné místo je žádného a zároveň každého jednotlivého z oněch "občanů" ... budou si tedy i tady chtít dělat, co se jim zlíbí? Budou i sem vodit psy, kteří tu budou čůrat a běhat jen proto, že je to veřejné místo?
Podle dnešního kánonu (či možná podle dnešních zvyků?), je prý veřejné místo všech, a tak si tam přece takový jeden občan může dělat, co se mu zachce. Třeba v parku nechat volně pobíhat psy, i když je to tam někde na tabulce zakázáno. Jen další důvod k tomu se rozčílit a napsat na internet, jak je to hrozné, že si na veřejném místě jeden nemůže pustit ani psa, aby se proběhl. "Jak je to možné? Vždyť je to přece veřejné místo! Jak to, že si tam nemůžu dělat co chci?!" :)
No jo, jak to? Vezměte si třeba takový kostel. Ten je/býval také takovým veřejným místem a všimli jste si někdy, že by si naši křesťanští spolu-občané (či jiní občané) občůrávali jeho zdi? Nebo že by uvnitř běhali psi a lidi? A co takové radnice, náměstí ... také jsou to veřejná místa a psi tady neběhají ani nečůrají. Tak jak je to tedy s těmi veřejnými místy? Čůrat či nečůrat? Běhat či neběhat? (A není to ode mne příliš drzým a troufalým předhazovat dnešním Čechům sloupy na "Staromáku" jen tak, pro svůj plezír?)
Občan ... je to takové dnes hojně používané slovo, ale kdo je to vlastně ten "občan"? Občan je každý a nikdo. Je to pojem asi stejného řádu jako "člověk". Člověk je každý jeden a vlastně nikdo, protože na něj nemůžete ukázat, protože "člověk" existuje jenom jako slovo/pojem. Sice jeden může říct: "Já jsem člověk." nebo "Já jsem občan.", ale je to asi jenom čistě moje individuální identifikace s těmito abstraktními pojmy. Hm... tak mě napadá - (s) čím je dnes vůbec svázán takový "občan"? (V Antice to byla v koncích "občanská" půda.) No, asi ničím. Je svobodný a žije (prý) v demokracii. :) Hm. Další abstrakce. To je na jednoho ubohého občana (mně) příliš, a tak si tak říkám, není ta naše občanská společnost už nějak příliš abstraktní a (proto) ... vyprázdněná?
... průlet druhý
Interpretace po letech ...
Jak už jsem naznačila někde výše, tak jsme až po letech dospěli k interpretaci a k pojmenování této věci. Našli jsme její smysl a vyplnění. No, někdo si může myslet, že je to pozdě, a že toto mělo být už na začátku. Dost možná. Ale jak jeden může najít jen tak z fleku využití pro místo takové váhy jako je onen roh Staroměstského náměstí a dílem místo bývalé radnice ... kus země Starého města, kus jádra... ? Metod může být asi velmi mnoho, ale zatím na žádnou ještě nikdo nepřišel.
Je to vlastně takové "místo v místě", kde kupříkladu bylo popraveno 27 českých pánů a poslední díru tu udělali Němci, a po nich už se pak nikdo neodvážil tam nic postavit. Když to tak vezmeme, tak místo už je vlastně zabydlené, a to všemi zraky, které byly svědky tolika různých událostí, které se zde staly. Co tam tedy postavit? Co na tak "posvátné" místo v místě dát?
Troufáme si tvrdit, že sloupy toto všechno řeší. Může tam bydlet v podstatě už jen jediné - naše občanská liberální společnost. (To, jak to s ní je a bude, je dneska s velkým otazníkem.) Je to místo vyznačené ve všech třech rozměrech; a co se týká nebe, tak v postatě do nekonečna. :)
A že sloupy nejsou nějak doladěny, dozdobeny? Nejsou, protože to není potřeba nijak takto prťačit. Jsou právě takové, jakými mají být, aby vytyčily/vyznačily ono prázdno uvnitř, a které zároveň musí být vyznačeno tak, aby bylo vidět a zároveň bylo citelné. Proto je to celé tak strohé a masivní (stroze masivní), neboť subtilní párátka by nikdo nevzal na vědomí, a asi by k nim nejspíš jenom čůrali ti psové. :) Takže odtud téměř nutný patos sloupů.
Masivní sloupy vytučující prázdný "prostor". Prázdno a patos. Prázdno, které může být vyplněno doslova jakkoliv, čímkoliv, kýmkoliv. Může zde být cokoliv, co si jen občan jako člen občanské společnosti vymyslí. Takový český HydePark (kdokoliv se tam může představit), mohou zde být i cizinci, třeba každý první pátek v měsíci "Japonský den", každý rok "Den pro Tibet" a tak dále. I každý náš český svátek tu může najít své naplnění. A kluziště v zimě, malé kino či divadlo v létě; ovocné a zeleninové trhy, slavnosti k různým příležitostem a sportovním zápasům, a také volební a předvolební setkání - tedy taková Občanská scéna Prahy, potažmo celé země. Může tu být doslova všechno, protože je to "místo k vyplnění".
Řečeno ještě trochu jinak - sloupy a místo jimi vytyčené je místo doslova "multifunkční". A jeden by si dokázal představit i nějakou komisi, která by se o sloupy starala, starala by se i o jejich "itinerář" podle momentálního zájmu či nezájmu ze strany občanů.
Dnes je na tomto místě parčík s památníčkem obětí Pražského povstání a mezi nimi sem-tam slunečník. A bloumající turisté bez směru a cíle. (Ale není to nějak málo?) Možná by i jim sloupy daly směr a cíl, možná by jim také vyplnily prázdno, se kterým už do Prahy přijeli. :)
A jestli sloupy zakrývájí svatého Mikuláše? Asi právě naopak, odkrývají a zdůrazňují jej, neb pohled přes a skrz ně směřuje právě na něj. Co je nezakryté nebo zcela odhalené, toho si jeden kolikrát ani nevšimne, má to za samozřejmé. To, co si najde a sám odhalí/odkryje, je pro něj pak jaksi cennější, než to, co se mu dává samo či jen tak a zadarmo. Je to možná prapodivná logika, ale jeden je už asi prostě takovým.
A ještě pár lehčeji techničtějších detailů. V zápaním cípu "řešeného území" je takový malý "vinglík", obklopený ze tří stran domy. Tento by mohl sloužit jako místo pro zázemí všelikých těchto občanských "aktivit a atrakcí" zde konaných. Samozřejmě po patřičných úpravách.
Jsou sloupy duté?
Abychom také odpověděli na výše položenou otázku: Jsou sloupy duté? Vnitřky sloupů k ničemu neslouží, uvnitř tedy nejsou ani výtahy, ani schodiště, nic takového. Jejich dutost už je dle mého otázka spíše technická, konstrukční; a může zde velmi záležet na únosnosti zeminy či jak se říká - podloží. Sloupy tedy mohou být duté, pokud si to vyžádá konstrukce, ale jejich "konstrukční dutost" nic na využití jejich "vnitřní dutosti" nezmění. Jedna vyhlídka na věži Staroměstské radnice v sousedství bohatě postačuje. :)
Poznámky pod čarou:
Pylon je (vzato historicky) věžovitá stavba obdélného půdorysu, se sešikmenými stěnami a zakončená římsou. V páru pak tvořily bránu na rozhraní mezi egyptským chrámovým okrskem a vlastním chrámem (příbytkem boha). Uvnitř bývaly plné, pouze s úzkým přístupovým schodištěm, vedoucím úplně nahoru a na zděný mostek, který spojoval oba pylony a vlastně tak dovytvářel vstup samotný. Brána měla připomínat "horizont", kde mezi dvěma pahorky každý den vychází a rodí se na svět sluneční bůh. Před pylony stávaly stožáry, na jejichž vrcholcích se třepetaly a povlávaly božské symboly. Samotné pylony poskytovaly velkou plochu ke zdobení tradičně barevnými reliéfy a různými nápisy.
Egypťané brány (pylony) používali především jako architektonický prvek (nikoliv tedy nějak funkčně- stavebně), tedy jako prvek, který měl příchozího třeba jen fascinovat, ohromit. V Karnaku byly brány (pylony) řazené za sebou, bylo jich celkově deset, protínaných či snad prolínaných sloupovými dvory/síněmi (hypostyly) s hustými, barvenými a dokonale provedenými sloupy či pilíři, obelisky a kolosy.
Samotná cesta poutníkova ke chrámu byla lemována jest sfingami a v dáli se rýsujíc tolik typický horizont pylonu s blýskavými špičkami obelisků, které předznamenávají božskou přítomnost ... :)
