"Hala versus ´komunikační uzel´ - u onoho "uzlu" bych jako student mohla skončit a všichni kolem by zřejmě byli spokojení a uspokojeni tím, jak poslušně "přesně" mluvím, protože popis z hlediska ´fungování ´ dnes postačuje kdykoliv a kdekoliv .. a navíc, popsat (a poskládat) všechny ony ´uzly´ a ´funkční části´ není nic složitého, všichni zdánlivě rozumí, idyla. Takže ... co přináší hala do lidského bydlení a pobývání?" @ŽivnostenskýDvorec
Tak, snad poslední plánovaný článeček k Živnostenskému dvorci. Musím přiznat, že jsem moc ráda, že jsme tento náš projektík dotáhli do konce, a to i přes to, že nemá a nebude mít své další reálné pokračování. Proč? No, snad by vám to mohlo osvětlit pár následujících odstavců, to abychom věc už zcela uzavřeli pro všechny kolem a dokola.
Tento dům byl navrhovaný pro mého bývalého spolužáka a přítele, manažera. Tedy nikdo neznámý a také nikdo, kdo by měl hluboko do svého kapsáře.
Tento dům měl předpokládaný rozpočet 4,5 milionu korun (a to s přihlédnutím k tomu, že by nebylo nutným kopat základy, jen je jakosi revidovat) s tím, že cena by byla pravděpodobně vyšší, pokud by klient využil stavební firmu. Ale rodina je to taková "budovatelská", tedy stavebně a konstrukčně zdatná, a míním tedy, že by dům mohli postavit svépomocí za pár let i za tyto peníze. Ostatně takto se k tomu i chystali.
Dekadentní ...
Na začátku byla nabízená cena kompletní dokumentace i s návrhem/studií (a přidala jsem i pomoc s úřady, přece nechci slevu zadarmo :) 100 tisíc korun bez autorských dozorů, možná i včetně, které se platí na den/hodinu, s tím, že potřebné specialisty si klient zaplatí zvlášť. Cena dokumentace domu s rozpočtem 4,5 milionu se v základu pohybuje podle honorářového řádu kolem 300 tisíc korun. Jak si lze snadno porovnat, tak nabízená cena je třetinová. Ve chvíli, kdy chtěl klient (to už měl studii v ruce) ještě další slevu s odvoláním na platnost nějakých "místních či lokálních cen" a toho, že "by si 'to' nedokázal sám v sobě urovnat" (groteskní, bohužel), přišli jsme si jako v Jiříkově vidění a vzdali to. Takovou práci se prostě nevyplatí dělat, čistě nákladově - bylo by to jednoduše hluboko pod náklady.
Už ani nehledím na to, že nebyl ochotný smluvně akceptovat ani statický posudek ponechaných zdí, ani přesné geodetické zaměření základů a prvků, které měly být ponechány, ba dokonce ani autorské dozory z důvodu toho, že by "s tím mohl být problém". Jaký, to už mi nesdělil. Dokonalé, úžasné, komické a téměř dekadentní. :)
Přes tento trošku (trapně) "dramatický" příběh Živnostenského dvorce, který pro mě osobně byl velikým poučením, jsme studii kompletně dokončili i s návrhem možných interiérů jako ukázečku naší práce - ukázečku nám trochu adekvátní architektonické studie. A teď zpět ke vstupní hale, která si svou pozornost zaslouží jistě víc.
Hala místo, kudy host vstupuje do domu
Jak už jsme předeslali v článku o sednici (až na jeho samém konci) >> ... je hala místo, kudy host vstupuje do domu. Je to místo, kde se poprvé setkává s vnitřním řádem a atmosférou domu a tedy i bydlícími. "Ukaž mi jak bydlíš, já Ti povím, co jsi zač."
Obecný princip vchodo-haly je před smrtí. Vstupní halu většinou obětujeme (architekti) ve prospěch něčeho jiného, zpravidla to bývá pokoj, nebo šatna, ale i něco úplně jiného. Na škole nás učili, že máme, pokud je to jen trošku možným, redukovat chodby. Jednak je to prý "současné a moderní" (ani jsem tehdy nevěděla, co to pořádně znamená) a druhak zabírají místo, rozuměj, nikdo nechce platit za stavění chodeb, když je to dneska všechno tak drahé. :)
Další důkaz neužitečnosti...
Chodby a haly musíme vytápět. Další důkaz neužitečnosti... a nefunkčnosti. Vstupní haly likvidujeme (architekti) na malá zádveří a předsíně, a chodby redukujeme na nejnutnější minimum a nahrazujeme je různě pospojovanými pokoji, asi z důvodů toho, že prý se "tam nebydlí". Ale je tomu opravdu tak? Není právě chodba na správném místě to pravé požehnání? Dá se tam přece leccos jen tak pohodit s tím, že to později uklidíme, vyhodíme nebo složíme, děti v chodbě můžou šoupat nohama, stavět se na hlavu a dělat takové ty běžné věci, jaké děti dělají. :) Dalo by se říct, že chodba (a i hala) je do značné míry pracovní prostor, neboť nikdo se tolik nezlobí, když "zakydáme" podlahu v chodbě. Co nechci v pokoji, šoupnu na chodbu a jakoby to na chvíli zmizelo, abychom o to následně večer zakopli. :)
"Vpustě a výpustě"
Chodby jsou v hantýrce architektů "komunikace", jinak také řečeno cesty. Cesty spojují, propojují, oddělují, jednoduše a jasně, neb do chodby vedou všeliké dveře - poeticky řečeno "vpustě a výpustě". Domnívat se, že odstraněním chodby/chodeb získáme lepší způsob bydlení, je přinejmenším naivní a vždy to bude na úkor něčeho jiného.
Kupříkladu u nás doma, máme teď také chodbu a musím říct, že je to docela fajn. Po příchodu hned za prvním jejím ohbím jsou odložené krabice ze stěhování a nikomu příliš nevadí. Nebo moji rodiče. Vlastní menší městský dům s velmi prostornou schodišťovou halou, neb je to dům vícebytový. Co se pamatuju, téměř nikdy nebyla hala prázdná, byla plná různého harampádí jako starý stůl prožraný červotočem, dřevěné prkna na novou podlahu, starý gauč, o kterém ještě nemusí být úplně rozhodnuto, co s ním bude, kolíčky na prádlo a tak dále a tak podobně. V létě tam je příjemný chládek a v zimě teplo oproti vnějšku, i když na chodbě nikdy nebyly žádné kamna. Někdo by mohl namítnout, že na chodbách "se" hromadí věci. Odpovídám, že samy "se" ty věci tam určitě nehromadí, je to věc bydlících.
Hala je místo, kam nejen přicházíme z vnějšku ...
... ale odkud se vypravujeme ven ať už na chvíli nebo na delší dobu. Pro tyto účely může hala sloužit jako překladiště ... prostě všechny kufry a připravené věci nanosíme sem na jednu hromadu a pak překládáme do příhodného jezdidla.
Naše hala může působit lehce komisně, chcete-li přísně, tak trochu "přivítání v odměřeném" (přece jen je to místo-rozhraní mezi vnějškem a vnitřkem). V hale je dosti tvarovaný strop a je to o to veselejší (i když možná jak pro koho), že je předem nemíněným důsledkem konstrukce střechy nad ní, že by "konstruktivismus"? Nebože by "forma sledovala funkci"? Asi. Na "funkcionalismus" to moc nevypadá. Možná by si zasloužil i nějak pěkně vymalovat, jako každý správný strop ještě před sto lety, zdůraznit jeho hrany a "prolákliny", kdyby se mu zachtělo pseudo-tradicionalistické zpěvohry. Proti gustu žádný dišputát. :) Ale bylo by to příliš časově náročným, už tak věnujeme tomuto domu nebývalou péči i přesto, že náš bývalý klient by naši práci nejspíš neocenil, a to v pravém významu tohoto slova.
Okno
Se stropem souvisí i malé trojúhelné okno nad vstupními dveřmi. Abychom docílili, jak praví různé příručky "větší prostupnosti denního světla", rozšířili jsme maličko okenní otvor vevnitř ve spodní části, abychom tak "dosáhli většího rozptylu světla pod širším úhlem". :) Jinými slovy jsme zešikmili parapet okna, aby se světlo od těchto šikmin odráželo. Je to starý fígl už ze středověku, odkudsi z románského slohu, tedy někdy z jednáctého až třináctého století.
"Šatna"
Dalším typickým prvkem pro halu je "šatna", jakby ne. Předem jsme si tam pro ni udělali místečko a pak ji do něj "vestavěli". Šatna může být uzavíratelná, pokud si majitel bude přát, my ji nechali takto otevřenou spíše jako příruční šatnu, než šatnu pro možné odkládání či skladování sezónních věcí. A sedátko, nejlépe blízko šatny. A samozřejmě zrcadlo se stolečkem a komodka se šuplíky na šály, rukavice, pletenice a pletené čepice. Ještě bych přidala nějaký věšáček na zeď, může se občas hodit.
S halami a chodbami v domě je to jako se solí v jídle, když chybí, jídlo musí stát za starou bačkoru. :)
Obraz na zdi
A abych nezapomněla, ještě obraz na zdi. Obraz se jmenuje "čárka-tečka No.1" a je prvním z chystané a nekonečné řady, který bude (toto léto snad) namalovaný. Vznikl pro mého známého jako dárek a jako dárek se neuskutečnil, protože jsme se dříve tak nějak rozešli od židle a stolu, a už to tak asi zůstane. No, některé věci člověk nemůže předvídat, než jeden takový dárek dokončí a "čárka-tečka No.1" alespoň získala svůj vlastní příběh temnějších tónů. Co se dá dělat, "tak život chodze", jak říká jeden můj jinačejší známý. :)
Poznámky pod čarou ...
Konstruktivismus
- umělecké hnutí 20. stol., vycházející z geometrické abstrakce a usilující vytvářet výtvarná díla z geometrických, stereometrických nebo technických prvků, aby odpovídala modernímu vědecko-technickému stylu 20. století. Stoupenci konstruktivismu zamítali dekorativní prvky, usilovali o vytvoření čisté konstrukce, užívali nové materiály, jejichž možnosti byly zkoumány nezávisle na tradičních slohových koncepcích. Byla propagována strojová estetika. Typické je uplatnění diagonály, které bylo později napodobováno zejména v high-tech architektuře.
Konstruktivismus vznikl roku 1915 v Rusku. K jeho dobově geneticky nejvýznamnějším představitelům patřil V. Tatlin, A. Rodčenko a E. M. Lisickij. Významným teoretikem byl M. J. Ginzburg. V letech 1917 - 21 představoval konstruktivismus oficiální (avantgardní) umění sovětského Ruska a realizoval se především manifesty a utopickými projevy (projekt a model Věže III. internacionály V. Tatlina, projekty mrakodrapů E. M. Lisického). V oblasti urbanismu byla s konstruktivismem spojena koncepce pásmového města N. A. Miljutina. Ve 20. letech začaly převažovat střízlivější projekty, které mohly být zčásti i realizovány. Konstruktivistické myšlenky tehdy pronikaly i do Evropy; ovlivnily zejména architekturu a teorii Bauhausu, ale také holandskou skupinu De Stijl. V českých zemích byl konstruktivismem ovlivněn např. J. Chochol (návrh budovy Osvobozeného divadla) a J. Krejcar (projekt stadionu pro II. dělnickou spartakiádu, pavilon SSSR na Pražských vzorkových veletrzích).
Roku 1923 se z ruského konstruktivismu vydělila skupina racionalistů, kteří kladli důraz nejen na konstrukční a funkční aspekty, ale i na psychické působení architektury a respektovali její výtvarnou stránku. Ačkoli mezi konstruktivisty a racionalisty probíhaly ostré polemiky, z dnešní perspektivy jsou významné spíše jejich společné výchozí ideje. Po roce 1932 byl konstruktivismus v SSSR kritizován pro nerespektování reálných možností architektury a zejména pro absenci ideového působení. Pod tlakem státní moci bylo konstruktivistické hnutí nakonec potlačeno a jedinou tvůrčí metodou se po roce 1937 stal socialistický realismus.
Termín konstruktivismus se téměř překrývá s termínem funkcionalismus, užívaným pro moderní architekturu západní Evropy. Rozdíl je snad ve větším důrazu na strojovou estetiku (obliba antén, ocelových táhel ap.), ve zřetelnější uplatnění dynamismu (diagonála, vertikalita konstrukcí) a ve výraznější citaci průmyslové architektury a detailů dopravních prostředků. V zásadě jde ovšem o "překrývání" mylné a v omyl uvádějící neb jde od zásadně odlišné vrstvy fungování.
